INSTALACE KŘÍŽE NAD OLTÁŘ V KOSTELE SV. DUCHA

Instalace kříže nad oltář v kostele Sv. Ducha

Dne 16. července 2026 byl do kostela Svatého Ducha nainstalován nový kříž s netradičním vyobrazením Zmrtvýchvstalého Krista. Autorem díla je akademický sochař Petr Váňa, známý především obnovou Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, na níž pracoval bezmála dvacet let. Cestu kříže z umělcova pražského ateliéru sice zkomplikovala porucha dodávky, kvůli které musela zasahovat odtahová služba, samotná instalace v chrámu však již proběhla bez potíží. Monumentální kříž představuje Spasitele, který nás zve k následování. Než se podrobněji podíváme na hlubokou symboliku jednotlivých částí, představme si nejprve samotného autora.

O autorovi: akademický sochař Petr Váňa

Petr Váňa zasvětil sochařství svůj život již ve třinácti letech. Po studiích na Střední uměleckoprůmyslové škole kamenické v Hořicích pokračoval na Akademii výtvarných umění v Praze, kde promoval v roce 1990. Ve své bohaté praxi se věnuje volné tvorbě, restaurování památek a obnově sakrálních staveb. Je autorem řady kopií barokních soch (např. sousoší Vzkříšení Krista v pražské Loretě či čtyř evangelistů na průčelí kostela Nejsvětějšího Salvátora v Praze), kamenných oltářů a fontán. Vytvořil také mramorovou sochu Gymnastka pro pietní místo Věry Čáslavské v Černošicích.

V současnosti se zaměřuje převážně na volnou tvorbu a svá díla vystavuje doma i v zahraničí. Jeho sochy zdobí veřejný prostor v Berlíně, Hannoveru, Římě či italském Vitorchianu. Od roku 2003 organizuje sochařské sympozium v Dobřichovicích. Mezi jeho významné realizace z poslední doby se řadí mramorový kříž se sochou Vzkříšeného Krista na Centrálním hřbitově v Poličce a bronzová socha Madony s dítětem, inspirovaná Palladiem země české, určená pro Tetín. Druhá část širšího autorského konceptu, socha sv. Jana Nepomuckého, patrona cestovatelů a námořníků, zamířila v rámci českých aktivit na nejvzdálenější kontinent do Antarktidy.

Nejvýraznější stopu však zanechal jako iniciátor obnovy Mariánského sloupu na Staroměstském náměstí v Praze, na níž pracoval od roku 1997. Tato barokní památka z roku 1650, zbudovaná jako poděkování za obranu města před Švédy, byla stržena v listopadu 1918. Petr Váňa musel čelit mnoha překážkám, aby sloup v červnu 2020 na původním místě vztyčil. Spolu se svými spolupracovníky vznik díla nejen inicioval, ale nakonec i financoval a osobně ze zahraničí přivezl klíčové materiály, včetně indického kamene na dřík sloupu.

Symbolika kříže se zmrtvýchvstalým Kristem

Díváme se na figurální postavu Zmrtvýchvstalého Ježíše Krista o rozměrech 230 × 180 cm. Proč padla volba právě na motiv vzkříšení? Na tomto historickém území dávného Veligradu archeologové objevili vzácné byzantské křížky. Repliku jednoho z nich, zobrazujícího Spasitele v tunice a na reversu Pannu Marii, dnes najdeme mezi věžemi zdejšího chrámu. Vzhledem k tomu, že v byzantské tradici, jejíž misie zde působila, byl uctíván Kristus jako vítěz nad smrtí, nenacházíme tu tradiční vyobrazení Ukřižovaného Krista. Zmrtvýchvstalého Krista poznáme podle toho, že v jeho rukou a nohou již nejsou hřeby a je zobrazován bez trnové koruny.

Zmrtvýchvstalý Kristus vstává z hrobu a sklání se k nám. Za jeho tělem se vine drapérie, která přechází od pravé ruky přes záda až na levou paži. Pravou rukou nás Kristus zve slovy: „Pojďte ke mně všichni, kdo se lopotíte a jste obtíženi, a já vás občerstvím.“ Levou rukou pak ukazuje směr. Právě linie drapérie spojující obě paže symbolizuje cestu, o níž Ježíš mluví, když říká: „Já jsem cesta, pravda a život.“

Podobně jako na malém byzantském křížku vidíme i zde v horní části Otcovu ruku. Nebeský Otec jí symbolicky žehná a vyslovuje nad Ježíšem známá slova: „Toto je můj milovaný Syn, toho poslouchejte.“

Celá figura vyniká detailním zpracováním. Nejvíce však upoutá Kristova tvář, která má zrcadlit vnitřní rozpoložení věřících přicházejících k modlitbě. Pokud člověk prožívá těžkosti a s bolestí v srdci hledá útěchu, nachází v Kristových očích pohled plný pochopení. Když naopak přichází s radostí a vděčností, tvář jako by odrážela jeho vnitřní štěstí a na rtech se jí objevoval náznak úsměvu. Sami návštěvníci potvrzují, že toto jedinečné sepětí s uměleckým dílem skutečně prožívají.

Kříž, na kterém Kristovo tělo spočívá, je výjimečný tím, že ho tvoří pouze obrys z olšového dřeva pokrytý plátkovým zlatem. Tento otevřený prostor symbolizuje bránu do věčnosti s Bohem, zatímco zářící zlato zpřítomňuje Boží svatost. Tento symbolický vstup připomíná, že Kristus je cesta, pravda a život, a že skrze něj přicházíme k Bohu.

Celé dílo, tedy postava i obrys kříže, je vytvořeno z podélně nařezaných olšových plátů, které jsou k sobě příčně sklížené. Takto pevné spoje zaručují, že si trvale uchová svůj tvar.

Foto – viz příloha

Foto: František Ingr. Člověk a víra